Duben 2007

Expedice oksroN v norské ořechové skořápce

29. dubna 2007 v 7:35
V kterémsi turistickém průvodci Norskem se tvrdí,že určitou část Norska Norové nazývají "Norsko v ořechové skořápce".Poněkud krkolomný text,ne?Skoro tak jako je krkolomná dvacetikilometrová cesta vlakem po vyhlídkové trase z Flamu do Myrdalu..A právě tam se naše Expedice vydala prozkoumat pravdivost tohoto tvrzení.Flam jsme našli celkem snadno při přejezdu z Bergenu do Trondheimu a když jsme tam přijeli,už z dálky jsme byli u vytržení.Z údolí mezi horami trčela obrovská výletní loď a zprvu jsme nemohli pochopit,jak je to možné.Pár minut jízdy vneslo do našeho tápání jasno.Loď stojí ve vodě na konci fjordu a letmý pohled do mapy.nám prozradil,že fjord se jmenuje Auerlandsfjord.
Flam
Městečko na dlani.Turistický servis,informační kancelář,minimarkety,pošta,parkoviště nacpaná jako déjednička a především startovní čára pro vyhlídkovou trať,která je odbočkou bergenské železnice z města Myrdal.Flamská dráha.Tu musíme projet!
údolí z vlaku
Je to jednoduché.Zaplatíte,usednete a jedete.To se může opakovat několikrát za den.Zaplatili jsme,usedli,jeli a postupně nevycházeli ze stavu,který jedno rčení označuje jako Jiříkovo vidění.Přestáváme se kochat pouze když projíždíme jedenadvaceti tunely na celkové dvacetikilometrové trase.Převýšení 866 m dokonce přinutilo projektanty jeden z tunelů tvarovat do spirály.Pět brzdových systémů vlakové soupravy má zajistit bezpečnost cestujících,kterým se tají dech při výhledu z oken a tak je myšlenky na bezpečnost neprovázejí ani náhodou.Vodopádů nepočítaně a ten největší nás přivítal při jedné ze zastávek vlaku.Vystupujeme,proplétáme se mezi Japonci,ověšenými kamerami a za minutku jsme na plošně pod vodopádem.
vodopád
Trochu napětí před tím,než vám fotografie ukáže tu krásu,jistě neuškodí.A tak vám musím říct,že než jsme sem dojeli,pěkně nás bolelo za krkem.To od toho,jak jsme otáčeli hlavu na všechny strany,aby nám z cesty nic neuniklo.Nikoho ani nenapadla myšlenka na posilnění,ba nikomu nebylo ani špatně a tak plácačka zůstala nadále v brašně s červeným křížem.A teď to přišlo.
vodopád s turisty
Vidíte,že jsme na plošinu dorazili mezi prvními.Za chvíli na ní nebylo k hnutí.Jak sami vidíte,pohled je to úchvatný a když si k tomu přimyslíte hukot vodopádu a spršku jemných kapek vody,jste tam s námi a možná jsme vás nalákali,že to brzy zkusíte v reálu.Jak vidno ze snímku,ne všechny vodopád uchvátil.Muž s pokročilou pleší má zřejmě zcela jiné představy o využití volného času.Koneckonců proč ne?
pěvecká show
Po deseti minutách se s námi loučí švarná dívka na útesu písní,jejimž slovům sice nerozumíme,ale je to docela pěkná tečka za touto kratochvílí.Konečná stanice je v Myrdalu,městě,kterým vede bergenská trať a napovídá,že se sem můžete podívat i když použijete k cestě vlak.Vyytupujeme a prohlížíme si nádraží.Zvukovou kulisu tvoří mladík v norském kroji s heligonkou na prsou a několika lidovými písněmi v repertoáru.Tleskáme a přehrabujeme se v suvenýrech.Zpáteční vlak jede až za hodinu a tak sledujeme tok jedněch peřejí na chodníku vedle nich a žhavíme kamery i fotoaparáty.To aby bylo co nastříhat do filmu,který po každé Expedici dáváme dohromady.Ve zbylém čase jsme zjistili,že z Myrdalu je možné vykonat několik turistických výšlapů nicméně vracíme se zpět do Flamu.Unavení a hladoví už spíše než krajinu sledujeme hodinky,které nám říkají,za jak dlouho usedneme ke společnému kufru,abychom zavzorkovali a dostali se do kondice pro další cestu.Přesto nám však neunikl krásný pohled do údolí před Flamem i skutečnost,že kuřáci si nejen ve vlaku,ale skoro kdekoliv v Norsku na veřejnosti ani neškrtnou.
údolí
A co to vlastně je to Norsko v ořechové skořápce?Jako celek je to okružní vyhlídková jízda,která je jednou z nejznámějších vyhlídkových tras v Norsku.Začíná v nedalekém Vossu a svezete se při ní autobusem,vlakem i lodí.Čekají vás,jak jinak,nádherné výhledy na vodopády,fjordy,jezera,hory a údolí.Jistě jste pochopili,že jsme z této trasy vyloupli jenom jednu hrozinku a těžko říct,jestli tu nejsladší.Na celou "skořápku" jsme neměli ani peníze,ani čas.
Uvažuji,co příště.Nechcete mně poradit?Vezměte tužku,zavřete oči a pohybujte s ní nád mapou Norska.Až vás bude bolet ruka,hrot tužky určitě označí nějaké místo.A třeba tam jsme zrovna také byli.Tak neváhejte!

Diensbier prezidentem?Ano!

28. dubna 2007 v 17:02
Nejsem určitě sám kdo si všiml,že kandidatura Jiřího Diensbiera na prezidenta republiky je na spadnutí.Není ovšem prozatím jasné,která strana se uchopí příležitosti vzít jej pod svůj ochranný deštník a získat tak možnost prezentovat politika,který by byl bezesporu protikandidátem těžkého kalibru současnému prezidentovi.Václav Klaus dal jednoznačně najevo,že druhé jeho funkční období je pro něj v současnosti prioritou č.1.Svědčí o tom řada jeho vystoupení,stupňující se frekvence jeho návštěv "po vlastech českých" i prozatím pouze kosmetické úpravy jeho názorů na postoj k EU a na problém globálního oteplování.
Jistě,renomé současného prezidenta a možného budoucího prezidenta je na první pohled k nepřekonání.V jeho prospěch svědčí průzkumy veřejného mínění,rozhovory s prostými lidmi i jeho sebevědomé vystupování.Existuje však i druhý,třetí a další a další pohled.Jaký je ten váš?Než jej vyslovíte prostudujte si důkladně životopis Jiřího Diensbiera.

Expedice oksroN 7

17. dubna 2007 v 21:25 | Old Boy
Los jak kráva nám vstoupil do příběhu poněkud později.Prozatím jedeme a jedeme.Čas je neúprosný,protože zítra Honza musí navečer usednout v Bodo do letadla a vrátit se ke své týden opuštěné ženě.
A teď to přišlo!Zhruba padesát kilometrů za Kirunou šéf,který jede před námi,prudce brzdí a zastavuje.Z rukama nahoře vybíhá z auta Jirka a řve:"Kilometr zpátky je los jak kráva!"Obě auta otáčejí a vracíme se zpět.Skutečně.Los se pase pět metrů od silnice a ani si nás nevšimne.
los
Fotografujeme a natáčíme jako zběsilí a začínáme mít podezření,zda to není reklama pro zoologickou zahradu,tedy nastrčený kus.Občas nám dokonce i pózuje,poodejde a zase se vrátí.Letos i v minulosti jsme narazili /ne však předkem auta,před čímž varují značky kolem silnic každých pár kilometrů/ na nějakého losa nebo celou rodinku,vždy však byli velmi plaší a vzájemné poznávání se odehrávalo zpravidla v noci.Tak nevím.Odjíždíme,ale po zběžné prohlídce je mně jasné,že Jirka se zmýlil.Měl zavolat:"Kilometr zpátky je los jak bejk!"
Ve středu kolem druhé hodiny ranní vjíždíme do kempu za hustého deště.Chata nebude.Telefonem jsme ji odhlásili a Toni ji pronajal jiným lufťákům.Uléháme kde se dá.Nejvíce nás vejde do společenské místnosti,celkem pět.Podlaha,pokrytá pouze karimatkami tlačí,nikoli však tolik,aby se nedalo spát.Andrejka spočinula na předním sedadle auta a ve spacáku vypadala jako mumie jedné ze společnic Kleopatry ještě za života.Jirka uznal,že hluková norma je ve společenské místnosti již několikrát překročena a postavil si stan..Do rána s ním uplaval dobré tři metry.Šéf plánoval,že zalehne do bývalého chlívku který jako rarita zůstal součástí kempu,ale vzdal to a vydal se k moři na ryby.Moře bylo rozparáděné silným větrem a tak se stalo,že mu vítr vyfoukl pytel na úlovky včetně expedičního trička přímo do moře a začínající odliv obojí odnášel do mlhavých dálav.Nezaváhal ani chvíli a už druhým hodem se trefil,přitáhl na háčku pytel i s tričkem zpět k břehu.Tak takový je ten náš šéf machr.Po ulovení jedné trestičky se vrátil zpět do kempu,vzbudil majitele kempu a v teple kanceláře popíjeli čaj a klábosili.Nejvíce frekventované bylo slovo maybe.Ostatní spali a spali.
k ránu
Po poledni a ostré gulášovce jsme opět ožili a vytváříme dvě skupiny.Obě sice pojedou do Bodo,ale každá za jiným účelem.První velí šéf a s nateklýma očima podřimuje v autě.Ostatní členové jeho skupiny,Vojta,Jura,Jaro,Honza a Milan v poklusu prohlížejí exponáty v leteckém muzeu.Byl jsem tam vloni a nijak nezapírám,že to bylo,jak by řekl můj vnuk,super.Dvě obrovské haly vzájemně propojené jsou po strop naplněny vším,co kdy v letectví bylo vyrobeno,použito a hlavně vyřazeno.Je nedaleko letiště a působí opravdu impozantním dojmem.
letecké muzeum
Když prohlídka skončila nakoukli trochu do města a pak odvážejí Honzu na letiště.S hrůzou zjišťují,že v lékárničce není ani slza,kterou by se daly zahnat slzy z loučení. Takže se rozlučkový ceremoniál odbyl nasucho.
Druhá skupina,které jsem velel já,nakoupila,mrkla do přístavu i módních obchodů /Andrejka/ a vrátila se uvařit večeři.Co s načatým večerem?Bez hlasování rozhodnuto,že se uskuteční poslední ,ov tresek,aby bylo co na cestu,která nás má zítra,to je ve čtvrtek,zavést až do Lilleströmu.K rybolovu nastupují tito expedicioksroNáři:
šéf
Vojta
Milan
Andrejka
Zdeněk
Jirka
My dva,já a Jaro chvíli sedíme u stolu,povídáme si,jaké to bývalo za našich mladých let,kdy bejval svět jako květ a kam to dnes spěje.Pak osprchujeme svá uondaná těla a znovu se dáme do řeči.Když už nám padá hlava na kolena,jdeme na pelech.Ráno je moudřejší večera.
Vylézám ze spacáku už potřetí,tentokrát za účelem definitivního vstávání.Fata morgána v Norsku?Na stole vedle ledničky pěkně na hromádce dobré tři kila tresek a to ještě nevím,že další tři kila jsou v mrazáku.Vedle úhledným písmem vyveden přehled o výsledku lovu:
Nachytáno celkem tresek ........................cca 6 kg = 13 ks
Nejvíce tresek chytil.................................šéf/jak jinak/celkem devět
Největší tresku chytil.................................Jirka - přes kilo
Nejpěknější a nejmenší tresku chytila..........Andrejka
Přibližná cena ulovených tresek...................504 Kč
Průměrný počet tresek na osobu.................2,16
Konečný počet utržených návnad................17
Průměrná cena jedné návnady......................68 Kč
Celkový částka za návnady..........................1088 Kč
Ekonomický výsledek...................................-584 Kč
Zajímavé.V deset hodin jsou už dozlatova opečené ryby připraveny k pošušňání a ty z mrazáku na transport.Jirka už půl hodiny mává mokrým stanem nad vařičem,leč dílo se nedaří.Rozhodnuto ponechat stan k vysušení v kempu a vrátit se pro něj v příštím roce,což je zajisté pádný důvod.který manželky pochopí.Šéf provádí s Tonim poslední pořízení,bereme jej mezi sebe a poplácáváme po ramenou.Start.Tak ahoj za rok!
Polární kruh překonáváme za pár hodin a je zde rušno.Turisté se předhánějí v nákupu všech možných suvenýrů,připomínajících že tu byli,překročili,viděli a utratili.Na certifikáty,které s kulatým štemplem potvrzují,že je to pravda,stojí fronta.Kdo zná více než pět řečí,domluví se tu snadno skoro s každým.
polární kruh
Za chvíli už se opět práší za kočáry a jedna zastávka je ještě v plánu.Za Mojsoenem jsou na řece krásné peřeje a ještě pěknější výkony lososů,kteří se snaží překonat laťku,kterou příroda nastavila hodně vysoko.A tak se půlhodiny kocháme a zaháníme myšlenky,které nás už táhnou domů.Jako vždy.Co rodina,co zahrádka,jak v práci atd.,atp.
V pátek ráno vypadáme jako vymačkaný citron,nicméně stojíme v Lilleströmu před garáží u domu našeho přítele Zdeňka.Sprcha,dobré jídlo a postel všechno napravila.
V sobotu ráno,celí říční už,už vyjet domů,plánujeme kdy vyjet.Nakonec vyjíždíme knop a neodpustíme si obvyklé tanečky v ulicích Lilleströmu.Nutno natankovat,jak praví šéf,u nejbližší benzinky Shell.Šéf vyrazil jako splašený býk a zůstala za ním jen žíznivá čára.Naposledy jsme jej viděli 29 vteřin po výjezdu.Pak zmizel.Poslušně jsme zajeli k benzince Shell,natankovali a čekali.Prvních deset minut jsme přičítali obvyklému ceremoniálu,při kterém se šéf vrací pro zapomenuté věci.Pak se ozval mobil a šéf nasupeným hlasem vznesl dotaz,kde jsme.Reagovali jsme toutéž otázkou.Šéf zvýšeným hlasem opáčil,že čeká u benzinky Shell,jak bylo domluveno a jestli umíme číst.Vyhlížíme z auta.ale Sharan v dohledu není.Jirka hledá lupu.Nedovolil jsem si na šéfa dotaz,jestli dělá srandu a tak říkám,že i my stojíme u benzinky Shell.Prvně samozřejmě svitlo šéfovi,který přišel na to,že v Lilleströmu jsou benzinky Shell dvě.Kopl do vrtule a přijel za námi.Současně ovšem přišel urgentní telefonát od Zdeňka,ať se ani nehneme z místa."Jedu za vámi,sděloval nám vzrušeným hlasem.Samozřejmě šlo o obvyklou variantu našich návratů.Tentokrát jí nadběhl Zdeněk a přivezl šéfovi zapomenutý dárek a Vojtovi zaručil,že cestou při kouření na odpočivadlech nezmokne,když mu předal zapomenutý deštník.
Další cesta k trajektu do švédského Trelleborgu byla sice dlouhá,ale korunovaná bezproblémovým nákupem lodních lístků a pohodlným naloděním.Do německého Sassnitz se přepravíme za nějaké čtyři hodiny.Kdo nemá na kajutu a zaváhá,přespí na podlaze.Kdo nezaváhal,na některé z lavic.Patřil jsem k těm prvým a po posledních nákupech v lodním Free Shopu společnosti Skandines Line se ukládám mezi křesla na koberec,který ani náhodou nepřipomíná měkoučkou,voňavou trávu,na kterou jsem zvyklý.Na lodi jsme se společně ztratili až v samém závěru cesty,kdy jsme měli nastupovat zpět do aut.Z největší krize nás zachráníl Zdeněk,jehož otec byl železničářem.Proto měl čuch na koleje.Na lodi koleje byly.Občas loď přepravuje i celý vlak.Zdeněk nasál vzduch a neomylně nás dovedl k autům.,jinak bychom byli za pár hodin zpět v Trelleborgu.
Silnice,která nás vedla k dálnici směr Berlín nebyla rozhodně ta pravá,ořechová.Za volantem seděl Milan,o jehož funkci se zmiňuji bohužel až nyní v závěru Expedice.Slouží v ní už léta jako orientalista /odvozeno nikoliv od podstatného jména Orient nýbrž od slovesa orientovati se/.Když jsme se v neděli popoledni objevili doma,byli jsem natolik rozjetí,že podstatná část Expedice ještě dále popojela.Své pero odhazuji v dál a ukládám text do digitální formy abych dokázal,že také nejsem žádný blbec.

Expedice oksroN 6

15. dubna 2007 v 18:47 | Old Boy
Dnes s námi prožijete Předčasné finské vánoce.
do Neidenu
Je nedělní večer a jsme v Neidenu,v kempu,necelý kilometr od norsko finské hranice.
kemp v Neidenu
Pronajímáme velkou chatu a už při večeři obvyklého složení máme zlé tušení.V gulášovce se začali objevovat komáři,kteří v hojné míře poletovali i po místnosti.Venku sychrá a tak se sem asi přišli schovat před deštěm.Po večeři začíná zoufalý boj s nimi.Postupně zkoušíme několik systémů.První přednesl Jirka,který tvrdil,že komáři nesnášejí průvan.Milan mu k tomu horlivě přikyvoval.Pootvírali jsme jedno okno i dveře a čekali na výsledek.Nastal jakýsi nekonečný kruh,ve kterém se komáři pohybovali.Ti,co byli uvnitř,vylétali oknem Jarovy a mé ložnice,aby se vyvarovali průvanu a na jejich místo se dveřmi hrnuli jiní,,kterým vadil déšť.Nemusím připomínat,že mnozí se při této cestě na chvili zastavili a pořádně se posilnili na další let.Po pěti minutách jsme konstatovali,že tudy cesta nevede a přešli k individuálním řešením,která by nám umožnila alespoň trochu přijatelný spánek.Když komáři prolétavali naší ložnicí,mnozí z nich skončili v Jarově posteli,kde je vymrštila odstředivá síla.Moje postel na tom byla lépe protože tečna křivky,kterou komáři při svém letu opisovali mířila opačným směrem.Rozhodli jsme se okno i dveře zavřít a komáry postupně vybít.V místnosti se začalo stmívat,protože vzteklí komáři nasedali zvenku na ochrannou síť v okně a když se začali ukládat do druhé vrstvy,byla v ložnici úplná tma.Další komáry jsme nemohli ve tmě trefit.Relativně jsme byli v pohodě,protože Jaro se vzbudil šestnáctkrát a já o třikrát méně.Ráno jsme byli jako rybičky,vytažené po čtřech dnech z vypuštěného rybníka.
jde to...
Andrejka dopadla daleko lépe.Touha po separé ji jako obvykle přivedla mimo okruh chrápajících chlapů,tentokrát do jakéhosi prázdného přístavku na dřevo,kde se ani komáři necítili jako doma a uprostřed této místnosti vztyčila stan pro jednu osobu.Zabezpečený zipem proti vniknutí nezvaných hostů očekával trpělivě svou paní.Ta po dokončení hygienických úkonů lehce trhla zipem,vstoupila do stanu,zip opět zatáhla,zatáhla zip i uvnitř se vyskytující moskytiery,vklouzla do spacáku,zatáhla další zip,pomodlila se,aby i ostatní našli místečko,kde by mohli složit hlavu,aniž by se o ně pokoušelo šílenství a sladce usnula.
dobrá finta
Uznávám,že postup nás,kteří jsme už byli na kutích,byl sobecký.Ostatní členové Expedice konali svou svatou povinnost a snažili se zachránitalespoň šéfa.Vyžebrali na recepci kempu kus síťoviny a koníka na sešívání spisů.Chyba lávky.Šéf se jednak dík své velikosti a nejen tělesné do sítě celý nevešel a navíc odmítl nechat si koníkem připíchat síť na tělo.Do kuchyně,kde jakoby spal,jsem celou noc nevkročil a tak s dalšími podrobnostmi nemohu sloužit.Vím však,jak vypadal ráno.Jeho tvář připomínala tvář Mongolce,který právě vyšel z jurty po požití kbelíku dobře zkvašeného kumisu.
Honza blahořečil hlasitě své manželce,že jej vybavila nejúčinějšími spreji,mastičkami a různými kapslemi,které po zapálení vyvinou nepředstavitelný smrad /pro komáry/.Nezištně nabízel tyto odpuzovače všem ostatním.S blahořečením přestal v okamžiku kdy zjistil,že na odpuzovače komaří reagují spíše jako na popuzovače a kousali ještě zuřivěji..Pochopil,že jsou mu všechny na prd.Sáhl pak pro něj k té nejméně přijatelné alternativě.Nalil si prcka slivovice a požil.Kolikrát to opakoval není známo,pravda je však taková,že prospal celou noc a ve směru jeho dechu leželo několik desítek komárů s nožkami nahoře.
jde to...
Zdeněk se chtěl přesvědčit o pravdivosti přísloví,že lze zabít dvě mouchy jednou ranou a zjistit,zda platí i na komáry.Skrytě doufal,že ano.Skutečně!Komár je menší než moucha a lze jich jednou ranou zabít i pět a více.A tak vsadil na vybíjení.Kolem půlnoci leželo v krvavé lázni komárů bezpočet,ovšem obě Zdeňkovy ruce napuchly a zhroceny krví nic si nezadaly se situací při popravě a stahování králíka,kterou provádí obvykle každou sobotu,aby bylo co udělat na smetaně.Když úbytek komárů se nejevil jako zřejmý,ustal tedy s nepříčetným vražděním neviňátek a porozhlédl se kolem,aby své tělo někam ukryl.Věděl,že někteří komáři finští mají žihadlo sklápěcí a dlouhé až centimetr.Ve skříni nalezl rukavice,zvané palčáky,které zde zřejmě v zimě zapoměl turista - běžkař.Blik a Zdeňkovi to zapálilo.Naházel na sebe veškeré ošacení,které měl k disposici a hlavu omotal mokrým ručníkem tak,aby vznikl jen nepatrný otvor pro dýchání.I tento otvor částečně zakamufloval bublinou ze žvýkačky,nasadil palčáky a vmžiku usnul.Ráno bylo na bublině přilepeno tolik komárů,že jsme se původně domnívali,že se jedná o komáří roj.
Vojta si vzpoměl na své prvopočátky v houslích,vyndal housle z futrálu a začal na ně vrzat jako tenkrát Komáři se ženili.Nevím,co od toho očekával,vděku se však nedočkal z žádné strany.Komáři se nezačali požeňovat a přítomní členové Expedice reagovali vulgárním doporučením a protože Vojtovi se tam nechtělo,uystal s vrzáním a použil jiné taktiky.Šel na to od lesa.Zvyklý na noční služby vešel do deště a chodil od chaty k lesu a zpět až do rána.Zlí jazykové z Expedice tvrdili,že to bylo docela jinak,ale věřte jim>Obvykle kecají.Ráno usnul v autě a způsobil,že se ostatní spolujezdci nemohli vzájemně dorozumívat,protože jeho spánek připomínal rachot na okresní soutěži dřevorubců.
Milan v půl jedenácté odešel na záchod a v této malé,leč veledůležité místnosti se mu podařilo vybít všechny komáry během půlhodiny.Pečlivě se na hajz.,líku zarýgloval,usedl spokojeně na prkýnko a usnul spánkem spravedlivých.Během noci navíc ušetřil procházky se svou zbytnělou prostatou.Kolem šesté hodiny ranní se nenápadně,vyspán skoro do růžova,vmísil mezi rukama šermující a jadrně klející polospáče.Já už jsem byl také na nohou a zíral na ty fofry,s jakými jsme stihli hygienu,snídani a zbalení věcí.Z pomstu jsme zabité komáry z chaty nevymetli.Překonali jsme letošní rekord a vyjeli už v 8:15.
Do Finska vjíždíme po několika stovkách metrů.Vzpomínáme na včerejší stádo sobů s tím,že určitě na další dnes narazíme.
stádo
Ve Finsku máme jeden speciální vědecký úkol.Tvrdí se o něm,že je to země tisíce,nebobo tisíců jezer?Máme zjistit jestli je jich tisíc nebo tisíce.Šéf stanovil,že posádka prvního auta bude počítat jezera vpravo od silnice,posádka druhého vlevo od silnice.Počítání probíhalo bez problémů až do chvíle,kdy v jednom vozidle pustili z přehravače naučný pořad pro turisty nazvaný Afrika.Členové Divadla Járy Cimrmana s edvázali natolik,že počítání skončilo krychem.Snad příště.
Drobně prší.Benzinu,čurby,jídla i odpočinku je naléhavě třeba.Ano,tady to zapíchneme.Na okraji jezera Inari leží město Inari a je tu nejedna benzinka a WC i několik minisupermarketů.Vrháme se každý tím směrek,kde jej nejvíc bota tlačí a všichni svorně končí u nakupování.Největší balík přináší do auta Jirka.Zvědavě nakukujeme a správně čekáme,že se pochválí.Taky jo."Co civíte?Kde je chlup,tam je chuť:proč nakupovat viagru bratru za 300 Kč,když sobí kůže přijde na pouhých 1200 Kč a je nafurt."Věřím mu,ale ve svých seniorských letech za kůži zbytečně neutrácím.
Rovina,jezera a jezírka,borovicový les,rovina a zase rovina.Občas nějaké překvapení.
překvapení
Dvacet kilometrů před Rovaniemi náhle šéf odnočuje doleva na vedlejší silnici a nám,co jedeme za ním je jasné,co se bude dít.Na informační značce vidíme jakousi chaloupku se šipkou doleva,které nás má zřejmě přilákat k návštěvě.No fajn.Už hledáme ubytování.A také ano.Hospodař,který právě dojil krávy nás přivítal s úsměvem.Myslím,že Vojta na něj spustil anglicky,ale bezvýsledně.Fin sice kýval souhlasně hlavou a bylo vidět,že je mu jasné,co tady pohledáváme.Hned nás vede k bungalovům mezi borovicemi.Už po cestě začal vyjednávání o ceně.
uvítání
Bylo krátké.Rukama je snadné říci,že jeden srub se rovná 60euro.Ukazujeme,že máme zájem o dva sruby.OdpověĎ: dvanáct prstů.Honza teatrálně ukazuje,abychom vyklidili prostor a ppokračovali v jízdě.Taktik.Fin zvážněl a navrhuje,abychom pumpli finský stát o DPH a pak budou oba sruby za sto.Náš člověk.Než si plácneme,jdeme na prohlídku.Otevřel jeden srub,postavil se v předsíni a učinil rukou ve vzduchu půlkruh,jako když kněžna Libuše ukazovala poddaným,kde bude stát Praha a vzkřikl: "Luxus!"Porozuměli jsme všichni a prohlídka ukázala,že má pravdu.Sto euro se přestěhovalo do jeho kapsy a šel spokojeně dodojit krávy.
Tak to tu ještě za těch pět let oksroNování nebylo.Předsíň,kuchyně,koupelna,sauna,ložnice,automatická pračka a sušička na prádlo.To už bylo příliš.Mezi stromy stylové posezení,krytý gril na úlovky z nedaleko se jiskřícího jezera,loďky v ceně.Honza usedl k dosud prázdnému stolu a tvářil se zkroušeně.Zřejmě mu zase něco nesedlo a tak lékařská pomoc formou léku byla nezbytná.
kuchař
Ostatní zabrali pelíšky,já jednu z kuchyní a všem kromě mne nastalo využívání volného času.
jezero
Jezero a nenamočit návnady /a vnady/?To by byl hřích,zvlášť,když jsou loďky k disposici v ceně bungalovů.Voda byla teplá jako čaj a plýtká natolik,že když se chtěl Honza na loďce propádlovat doprostřed jezera,museli mu ji šéf,Jirka,Zdeněk a Milan zpočátku nadlehčovat.Vyskytlo se také několik Adamů.Byl jsem tomu rád,protože Andrejka ihned uprchla za mnou a pilně mně v kuchyni pomáhala.
posezení 1
Plni pohody přišli strávníci k neprostřenému stolu."Pánové,už to nesu a celý se třesu".Předkládám před nenasyty velrybí stejky /konečně/,dožluta uvařené /rozvařené?/ brambory,chlém český i norský,zeleninový šleh,pravou českou kávu značky Paloma /v akci za pouhých 86 Kč/kg/,kterou jsem před použitím chytře přesypal do sáčku od Jacobs Eclusive,finské pivo.Naservírován jim byl místo očekávaného tučného rybího masa dva centimetry silný plát šťavnaté krmě,po kterém by slastně zavzlykal i zapřisáhlý vegetarián/ochránci přírody nechť mně tento komentář prominou/.Minulá strastná noc byla zapomenuta a za plného světla začala nová,která nás v pohodě přenesla do úterka.
Ráno je pro Honzu kruté.Všichni ještě spí a on ne a ne najít otvírák na minerálku.Žízeň veliká a otvírák v nedohlednu.Otvírám dveře našeho bungalovu a vycházím mu vstříc s otvírákem v ruce.Jen co uhasil žízeň,dal se do vyprávění a když skončil byla již snídaně na stole a všichni si dávali do nosu.Sbalili jsme,poděkovali osudu,že nám přihrál takové bydlení s tolika zážitky a pobytu odtroubili.
Jedeme do Rovaniemi,které je vzdáleno coby kamenem dohodil.Zastavujeme u benzinky,abychom napojili koně,kteří netrpělivě řehtají pod kapotou.Rarita.Stojíme přesně na čáře,vyznačující polární kruh,můžeme si chodit za a před něj semtam a navíc sto metrů na druhé straně dálnice je v Evropě vyhlášené sídlo Santa Klause.Běžíme tam úprkem a ani nám nedojde,že přebíháme dálnici a mohli jsme dostat nadílku dříve,než jsme ke Clausovi doběhli.
Santa Claus
Lidí jako much a Japonců obvzláště.Atrakce na atrakci a za deset minut málem nakupujeme dárky na vánoce.Z reproduktorů se linou vánoční koledy ve všech možných jazycích.Milan napsal vánoční pohledy a zanechal je na poště s tím,že budou odeslány těsně před Vánocemi.Bomba.Andrejka se fotograguje na saních se Santa Clausem a posléze s ockem,který se Clausovi nápadně podobá.Jen ten kožich jaksi chybí.Ze dřeva vyvedený rozcestníkukazuje opět do celého světa a jakýsi vtipálek z Trutnova na něj připíchl ceduli,že Trutnov je vzdálen 2654 km.Tak to je pěkně vedle.
na čáře
Úzká,bílá čára vyznačuje,kde se vine polární kruh a stává se vhodným objektem pro fotografování.Milan s šéfem vyvracejí přísloví,že nelze být jedním zadkem na dvou místech.Nakonec jsme si vykoledovali slušnou časovou ztrátu a nezbývá,než ji rychle dohnat.Startujeme do Rovaniemi a přímo do muzea Articum.Toto vyhlášené muzeum,ověnčené mnoha cenami si zaslouží bezesporu vybírat vstupné ve výši,kterou jsme museli uhradit ba zasloužilo by si daleko víc.
arktikum
Impozantní,zajímavé leč nedokumentovatelné běžným turistou,který nosí srdce v kalhotách.Ten respektuje červeně přeškrtané značky fotoaparátu i kamery.Omlouvám se.Přesto však maličká ochutnávka by tu byla.
articum
No do večera musíme stihnout ještě Švédskou Kirunu.Díky profesoru technologie na vsetínské průmyslovce vím,že švédská železná ruda má světovou pověst a dnes se podívám do její "kolébky",města Kiruna.Urazili jsme itinerář a jedeme tam jinou cestou,dálnicí,což je o sto kilometrů dála,zato je na ní omezena rychlost díky rekonstrukci na osmdesát,místy i padesát kilometrů v hodině.Navíc místo na Kirunu jedeme na Luleu a po dvaceti kilometrech se obracíme do správného směru.Ách jo.Tím pádem jsme do Kiruny přijeli až před osmou večer a málem jsme se nestihli ani ohřát v informačním středisku.Podle obrovských hald u trati,která vede do norského Narviku je nám jasné že jsme správně dojeli.Protože se po této trati vozí ruda právě do Narviku,kde se v přístavu nakládá už hezkých pár desítek let na lodě,bude nás provázet uvedená traťpo několik hodin,protože přes Narvik se vracíme zpět do kempu v Kjellingstraumen.
Kiruna
Hodiny na náměstí ukazují ten správný čas,abychom odjeli a celou noc putovali do kempu.My pojedeme a vy si odpočiňte,nebo překlepněte na jinou notu.Brzy vás seznámím s návratem do kempu a překvapením,které lze nazvat Los jak kráva.

Expedice oksroN 5

13. dubna 2007 v 5:01 | Old Boy
Dnes pojedeme Až k Barentsovu moři.
Rozlišovat den a noc v severním Norsku se dá pouze podle slunce a "cvrkotu" na silnicích a v městech a vesničkách..Slunce víceméně kopíruje to,jak to chodí na zemi: hned nahoře a hned zas dole.Dnešní den je v kalendáři/ještě že jej máme/ uveden jako pátek a svátek má Nora.Andrejka ani druhé jméno tohoto znění nemá,nikdo rovněž nemá dnes narozeniny a tak nelze očekávat žádnou oslavu,ostatně by se ani do našeho programu nevešla.Škoda.Odjíždíme z kempu ve 12:20.
Pro vaši oriuenaci kousek mapy.Jedeme příbližně s Bodo přes Fauske,NarvikAltu,Lakselv,Tana bru do Kirkenes.
mapa
Do Narviku dojíždíme po silnici E 6 s použitím trajektu v Bognes bez potíží.Vojenské muzeum je otevřené a tak tam v mžiku mizí Vojta s Jirkou.Ostatní bloumají kolem muzea,fotografují se před celoevropským ukazatelem a kroutí hlavou nad tím,proč není vedle Varšavy uvedena i Praha a Bratislava.
ukazatel Narvik
Škrábeme se za uchem,když čteme vzdálenosti,které nás v následujících dvou dnech čekají.Z Bodo jsem ujeli 290 km,zítra ráno chceme být v Hammerfestu a to je 644 km a do Kirkenes 1011 km.Zaplaťpambu.
Narvik
Honza,věren svému slibu,že od auta neujde víc než 40 m zaparkoval v zahrádce místní hospody,popíjel limonádu a laškoval s obsluhující fickou,která kupodivu ochotně odpovídala na jeho otázky.Přisedl jsem si a dověděl se,že bere 125 NOK na hodinu,což je směšné,ale co se dá dělat.Jinak je to tu pakárna,dodává.
vodotrysk
Jsme před vjezdem do Alty a došlo málem k incidentu.Andrejka požádala vysílačkou o naléhavou zastávku u nejbližšího WC.Odpovědí jí bylo sdělení,že podle poslední informační tabule bude WC až po deseti kilometrech jízdy.Andrejka se suchým anglickým humorem,který pochytila při svém dlouhodobém pobytu v anglicky mluvících zemích prohlásila: "Dobre.Budem dovtedy recyklovať."
Po osmé večer vjíždíme do Alty.To už máme v ledničce čtyři balíčky velrybího masa,které dal Honza k lepšímu.Později z něj máme večeři pro devět osob a s bramborem a zeleninovým salátem se stala zlatým hřebem budoucích kulinářských prožitků.Mohu odpovědně prohlásit,že žádný z nás dosud velrybí maso neochutnal a neměl tedy ani tušení,že vzhledem a chutí připomíná hovězí maso a s rybami nemá nic společného.
dvě tváře
Noc na cestě a nádherné scenerie půlnočního slunce nám nedaly šanci na spánek.Ráno jsme skutečně v Hammerfestu.To je ovšem už sobota 8.7.
Hammerfest se chválí,že je nejseverněji položeným městem v Evropě.Dobrá,zkontrolujeme to.Přejeli jsme celé město až na severní pobřeží a další město jsme ani s použitím Jarova dalekohledu neuviděli.O.K.Je to tak.
kostel v Hammerfestu
Kostel je ještě zavřený,oči se nám klíží a kam v takové situaci našinec míří?K posteli a spíži.Zaléháme v nedalekém kempu a zdá se nám o velrybích stejcích,na které ještě nedošlo.
Dvaadvacátá hodina je vhodná k pokračování dobrodružné cesty po Finnmarce.Itinerář radí,abychom zastavili v Lakselvu,kolem nějž protéká řeka stejného jména a je nejrybnatější v Evropě,pokud se lososů týká.Aby ne.Naši "rybáři" s prouy a rybičkami v ruce nastupují na břeh řeky v dlouhé,táhlé zátočině.Pravda,povolenka,která je na řekách a jezerech nutná chybí.Nu což,risk je zisk.A nebyl.Pobaveně sleduji snahu dosáhnout alespoň na jednoho lososa a z nudy ničím komáry.Jedna,dvě,tři,čtyři,pět....počítám je jako ovečky před spaním a skutěčně jsem málem usnul.Ostatní sice nechytili žádného lososa,podařilo se jim však zabít přes dvěstě komárů,sedmdesát přizabili a Zdeněk utrhl jednomu nohu,když chtěl zkontrolovat jeho pohlaví,protože kdosi pravil,že koušou pouze samičky.A já bych tomu věřil.
silnice
Před Tana bru jsme zjistili,že je už neděle.Poblíž teče řeka Tana a ta je prý úplně plná pstruhů a věta v průvodci se skoro opakuje: je to nejpstruhovatější řeka v Evropě.Než jsme k ní dojeli,zastavujeme na odpočívadle,kam nás zlákal chuchvalec.Pro nezasvěcené vysvětluji,že chuchvalcem jsme nazvali informační značku,která vyobrazením různě propletené čáry láká turisty k zastávce a prohlídce té či oné zajímavosti.A just.Je zde opět jedno nej.Nejseverněji rostoucí borovice v Evropě,což je vyvedeno písemně v norštině a angličtině na desce,umístěné poblíž.Z povzdálí je slyšet nezvyklý řev,tipujeme noční dravce.Chyba lávky.Jedná se o opilé norské sportovní rybáře,kteří místo ,lovu zapíjejí kdoví co.Považují nás za ruské oligarchy a hned spustili častušky a Kaťušu a nabídli ruskou vodku.Honza jim vysvětluje,že jsme Češi,vesměs Valaši a Slováci a vodku že nevezmeme do huby."Prága,Prága" jásají "Chavel,Chavel."Radostí není konce.Chlubí se,že jsou z daleka,až z Tromso,což nás rozesmálo.Honza,aby neurazil,svlažil rty a vrátil se do auta,kde po třiceti vteřinách opět usnul.
severní krajina
Dalších několik hodin jízdy a jsme před Tana bru.Tato osada se jmenuje podle řeky Tana a bru je v norštině most.A skutečně.Po mostě jedeme přes řeku a hned za ním zastavujeme u velkého srocení lidu ve věku do pětadvaceti let.Jsou to vesměs Norové,zřejmě ale pijí jako Dáni.Kolem to vypadá jako na bojišti,kam markytánka přivezla náklad čerstvých děvčat.Zřejmě konzumují na protest proti konzumní společnosti.Jdeme ke břehu a pro jistotu necháváme rybářský vercajk v klidu.Řeka není až tak široká,sotva čtyřicet metrů a možná proto je i ucpaná muži ve vysokých holinkách až po pás,kteří neustále mrskají vodu bez zřejmého výsledku.Jako pominutý brázdí vodu řeky jeden z rybářů ve člunu na ruční pohon,ze kterého trčí několik udic.Deset minut a také nic.To už veselí na břehu vrcholí a protože nám nebylo do tance,pokračujeme na Kirkenes.
Pohoda.Vaření se nekoná,protože čas od času vzorkujeme a se skřípěním zubů vkládáme do úst nudlová jídla v plastu,trefně nazvaná "Chuťová fantazie."Jejich jedinou dobrou vlastností je,ža ať počítám jak počítám,stále jich neubývá.Do Kirkenes vjíždíme v devět hodin a nikde ani živáčka.Je totiž neděle a město spí a pouze u benzinky nalézáme jakýstakýs pohyb.Teploměr ukazuje 23 stupně Celsia a slunce naplno svou tvář.Na parkovišti jsme se zbavili našich dopravních prostředků a zvědavě nakukujeme do výkladů kolem cesty k náměstí.Opakujeme si azbuku,protože nápisy jsou zde dvoujazyčné.Jsme na norsko ruské hranici u Barentsova moře a maně nám vyvstane na mysli osud 107 ruských námořníků,kteří zahynuli na ponorce zhruba před rokem právě v tomto moři.Náměstí je malé a útulné a hlavně je zde už otevřeno informační centrum.Vlídná hosteska neurčitého věku kolem šedesátky nám ochotně vychází vstříc.Jsme zřejmě její první dnešní hosté.Honza,u kterého jsem opoměl sdělit,že má kladný vztah k ženám,čile konverzuje v norštině a pátrá po možnostech,jak nahlédnout za ruskou hranici.Přísná bezpečnostní opatření,která jsou avizována všude v blízkosti ruské hranice nevarují před houfně se vyskytujícími medvědy,nýbrž před špionážní činností všeho druhu.Paní je pamětnice a tak Honzovi vysvětluje vzájemné norsko sovětské i norsko ruské vztahy od druhé světové války až dodnes a míní,že důkazem jejich zlepšování jsou ruské prostitutky v ulicích Kirkenes.Využíváním jejich služeb šetří si Norové své vlastní manželky.V rozlehlé místnosti kam oko dohlédne vyskytují se suvenýry všeho druhu,nabídky výletů,letáčky hotelů a kempů a u dveří na stolečku i kniha návštěv.Šéf do ní jako obvyklou nesmazatelnou stopu naší návštěvy zapisuje,že jsme tu byli,viděli,chválili a zase odjeli.Expedice oksroN,Czech Republic,tečka.Jaro po chvíli nepřemohl zvědavost a šel se podívat,co tam šéf napsal.Shledal vážný nedostatek: chybí Slovak Republic.Uchopil propisku a připsal jinými slovy totéž co šéf až na závěr,který zněl: Jméno,adresa,Slovak Republik,tečka.Poté spokojeně odešel za námí,kteří jsme již znova na náměstí rozebírali možné potíže při návštěvě přechodů do Ruska,pokud by tam chtěl Honza vniknout.Prim vedl,ovšem bez houslí Vojta: "Ti Rusové se té špionomanie dodnes nezbavili.Tady mají určitě nasazeno spoustu informátorů,kteří pečlivě sledují veškeré dění a dodávají přejmenované KGB informace,kdo,kdy,co a jak.A co dnešní moderní technika?Já osobně bych tady po sobě nezanechal ani náznak přítomnosti.Před chvíli jsem vhodil do schránky pozdrav kámošovi a co myslíte,místo podpisu jsem napsal ...však víš,kdo Ti to píše.Odcházíme k Barentsovu moři,které je vzdáleno coby kamenem dohodil.Ale už po sto metrech se Jaro vrací zpět na náměstí.Když jsme šli po půlhodině zpět,odskočil jsem do informačního centra,otevřel knihu návštěv a opravdu.Návnada byla spolknuta i s navijákem.Jména pod Jarovým zápisem zmizela pod pečlivě provedenými škrtanci.A je po možných problémech!
za vodou Rusko
Když se tak dívám,Barentsovo moře je krásnější než jiná moře.Jednak je vidím poprve a navíc voní romantikou severu.
Barentsovo moře 1
V dálce jsme tušili poloostov Varangera mnuli si ruce,že jej uvidíme zblízka jakmile Honzu povezeme na přechod do Ruska vykonat mezinárodní incident.Nálada je výborná.Poněkud klesá jen v okamžiku,kdy jsme se rozhodli opět zavzorkovat.Zjišťujeme,že nějaký vůl přepnul ledničku v autě z chlazení na ohřev.Milan s Jurou tipují,který debil to udělal a šéf sčítá následky.Salámy,které byly nahnědlé jsou nyní načernalé a trýská z nich šťáva.Tvarůžky,pečlivě zabalené do několika igelitových pytlíků podstatným způsobem změnily tvar,romadůry se scvrkly na velikost propisovací tužky,párky mají provozní teplotu a bohudík nepopraskaly,takže přišly první na řadu.Vajíčka jsme vyhodili,protože z jednoho se ozývalo nesmělé pípání.I pravé tokajské víno,které jsme drželi pod chladem v ledničce,pobublávalo.Když jsme vychládli,bylo vychladlé i tokajské a tak jsme je na místě vypili.Byl to nejdražší svařák a ještě k tomu studený,který jsem kdy pil.
Jedeme splnit Honzovo přání.Hned před prvním přechodem do Ruska zastavujeme na parkovišti a obezřetně se rozhlížíme,kde nechal tesař díru.Z poučení na několika tabulích je zřejmé,že máme povoleno se dívat.Nic víc.Přesto v roli agenta provokatéra vystupuje Honza z auta,otáčí šilt na čepici o 180 stupňů a loudavým krokem míří k hraniční závoře.Jeho výrazné červené tričko s nápisem Expedice oksroN 2005 způsobilo,že jej ruští pohraničníci nechávají příjít až málem k ní a pak jsme už pouze viděli,jak obě strany rozkládají rukama.Rytmus pohybu rukou se neustále zrychloval až do okamžiku,kdy Honza udělal předpisově čelem vzad a znuděně se vracel.Podle jeho slov setrval s pohraničníky sice v krátkém,ale jadrném rozhovoru.
Druhý přechod je vzdálen 50 km a vede k němu prašná,po ruském způsobu udržovaná cesta.Dojeli jsme do Jakobselvu.V oblacích prachu zastavujeme na konci světa u Barentsova moře,které máme před sebou jako na dlani a zrovna tak vlevo poloostrov Varanger,zalitý odpoledním sluncem,které způsobilo teplotu přes 30 stupňů.Inu,jsme tisíc kilometrů za polárním kruhem.
stav teploty
Pobřežní balvany jsou vyhlazeny zřejmě obrovskými vlnami jako žulové pláty na kuchyňské lince a přímo lákají k procházce.Všichni se nechali zlákat a já mudroval jak to zařídit,abych alespoň pár záběrů uložil na pásek v kameře.Na jednom z balvanů svačila sámská rodina v počtu otec,matka a čtyři děti.Matka občas přerušila obírání rybích kostí,uchopila kameru nejmodernější konstrukce a švenkla pobřeží i rodinu zprava doleva.Byl to prima návod a tak jsem jej ihned použil.
Za hodinku jsme zpátky v Kirkenes a pouštíme se podél ruské hranice směrem na jih.Jedeme podél řeky,která tvoří hraniční čáru.Je však vidět pouze les,ze kterého se kouří a později zjišťujeme,že v jednom místě hoří.Hasíme však pouze žízeň a pokračuje v hledání místa,odkud bychom mohli dohlédnout do ruského města Nikel,které je od hranice pouhých pár kilometrů.Podařilo se.Na jednom místě u silnice je pahorek a na něm komfortní rozhledna ze které,samozřejmě za poplatek,je možno prohlédnout si ono město i dalekohledem k tomu účelu na rozhledně umístěným.Spousta komínů,oblaka kouře,zdevastovaná příroda a na okraji toho všeho jako varovné prsty vysoké paneláky.Inu socialistická těžba niklu,podle které se trefně město jmenuje.
Medvědi se neukázali,i když jsme několikrát narazili na varovnou značku o jejich hojném výskytu a tak jedeme bez problémů do Neidenu na finské hranici,kde nás čeká odpočinek.Jaký?Tak to až v příštím pokračování,kde nás potkají Předčasné finské vánoce.