Kdo neskáče, není Čech.

Včera v 7:32 | Old Boy |  ostatní

Ještě jsem se ani pořádně nevzbudil a už mně v hlavě klokotá dnešní sportovní sobota. Naši hoši, jak jim pěkně říkáme, když vyhrávají, se zase jednou blýskli a položili na lopatky Švédy, kteří byli nuceni vypít pohár hořkosti až do dna a obávám se, že je na čas přešla chuť na hokejové klání s našim mužstvem. Tentýž osud nadělili Slováci Kanaďanům a tak se stalo, že dnes vypukne k večeru bratrovražedný boj. Na ten já se musím připravit, abych si ti naše vítězství vychutnal se všim všudy. A tak jsem vzal k ruce papírek /jak by také ne při mé skleroze/ a udělal si seznam úkolů, které budu muset splnit, než zasednu k obrazovce. Napsal jsem na něj:
- znovu se podívat, kdy přenos začíná, protože se znám a pro jistotu na tento čas natáhnout budíka
- vyleštit obrazovku nejmenovaným čistícím prostředkem, jehož vtíravá reklama mně jde na nervy
- připravit cedulku na dveře s nápisem "Jsme na dovolené" a vypnout domovní zvonek
- vypnout mobilní telefon raději už teď. Pro jednou se to nezblázní.
- najít v šuplíku leukoplast a připravit deseticentimetrový proužek pro případ, že by moje žena neuposlechla varování, že na mne během přenosu nemá mluvit
- zkontrolovat, jestli mám v košíku chipsy, čokoládové oplatky a buráky
- nakrájet čabajku na kolečka a nechat odpočinout v ledničce
- do ledničky vložit slivovici pro případ výhry,fernet pro případ prohry
- k levé straně stolku přistavit "bobek" na uložení nohou
- prohlédnou lustr, je-li dobře upevněn. Můj řev po vstřelení gólu je pomocí decibellů neměřitelný.
- omezit během dne příjem tekutin a tím pádem jejich nutnou likvidaci během přenosu
- nachystat telefonní čísla všech mých slovenských přátel, aby bylo možno jim ihned po naší výhře položit otázku, jak se jim zápas líbil. V případě naší prohry /nedej pámbu/ mobil nechat vypnutý.
To by tak asi bylo. Po takové přípravě by v tom byl čert, abychom nevyhráli. A já sázím pro naše barvy 3:1 a pokud máte také tip, jen se nestyďte a sem s ním. Nic vás to nebude stát, ovšem vyhrajete třeba jen dobrý pocit.
A naši výhru to můžeme oslavit shlédnutím finále Ligy mistrů mezi Bayernem Mnichov a Chelsea FC. Bude se asi koukat i Messy a ostatní bukanýři z Barcelony, kterým zmrzl úsměv na tváři už před pár týdny.
Sportu zdar!
Počet komentářů: 14
 

U3V: malá, ale moje

Středa v 7:04 | Old Boy |  ostatní
Mám to za sebou. Prokousal jsem se poznámkami z přednášek, chabými vzpomínkami na lekce češtináře prof.Dlaska na gymnáziu ve Valašském Meziříčí, setkáními s literárními klasiky 19. století na omšelých stránkách vypůjčených knih z mistní knihovny, kde jsem vypomáhal knihovníkovi, procházkou na ochotnických prknech ve hře J.K.Tyla Paličova dcera, kde jsem hrál indiána a světe div se, hráli jsme až na krajské přehlídce v Luhačovicích a skončili bez vavřínů. Samozřejmě jsem nepohrdl internetovými stránkami a kroutil hlavou nad tím, co všechno se tam mohu dočíst o spisovatelích a spisovatelkách tohoto období. Dnešní "Blesk" by s nimi nepohrdl. No a sedl jsem ke klávesnici, poručil si šálek kávy, šel si ji uvařit a pak začal smolit stránky závěrečné práce, které se dostaly k posouzení v takovémto stavu:

UNIVERZITA TOMÁŠE BATI VE ZLÍNĚ
Univerzita třetího věku

Česká literární klasika dnešku

1. Česká literatura a současnost

V současnosti se česká literatura nachází ve stádiu, kdy plně odráží současný stav společnosti a víceméně zmizely mantinely, které vymezují kvalitu a literární hodnotu děl. Do popředí vystoupily komerční tlaky, které řadí literaturu do řady, v níž rozhoduje o umístění díla množství prodaných výtisků bez ohledu na přínos pro čtenáře. V literatuře je dnes dovoleno vše od sladkých milostných románků, přes sex, který prostupuje každou stránku až po vulgarismy nehrubšího zrna. Záplava této vesměs brakové literatury se promítá do filmové tvorby, divadelních a televizních inscenací i časopisů a zanechává po sobě hlubokou brázdu, na jejímž dně je stále ještě živá ta část naší literatury, která svou kvalitou snese srovnání s tím, co jsme v minulosti považovali za klasiku a považujeme dodnes. Pokud se vypravíme do druhé poloviny minulého století, vyvstanou nám před očima jména jako Bohumil Hrabal, Jan Drda, Ota Pavel, Josef Škvorecký, Ludvík Vaculík nebo Milan Kundera. A přidal bych sem i Jaromíra Tomečka, který byl zřejmě nejvýraznější spisovatelskou osobností v oblasti vztahu k přírodě a její ochraně.
Současný čtenář středního a vyššího věku, obklopen obrovskou nabídkou literatury českého i zahraničního původu "loví" v této nesourodé "knihovně" to, co odpovídá jeho vkusu, zájmu a představám. Je pravděpodobné, že předmětem zájmu o českou literaturu je především literatura dvacátého století, kde dominuje Karel Čapek a na předních místech stojí autoři již zmínění. Když se dostaví nostalgie, přijde i ohlédnutí za minulostí, která ve čtenářském výběru hrála hlavní roli. Kdo si nevzpomene třeba na francouzské literáty 19.století, třeba na Stedhala, V.Huga, A.Dumase, G.Flauberta a dalších, s nimiž společně a nerozlučně kráčeli stránkami vypůjčených knih i čeští romantici v poezii, epice i dramatu. Mně studium českých literátů konce 18. a celého 19.století takovou nostalgii navodilo a věnovalo mi nejedno příjemné překvapení.

2. Plejáda autorů

Pokud chceme v uvedeném období hledat autory, kteří mohou být zajímaví a čteni našimi současnými generacemi, překvapí nás jejich počet a způsob prezentace jejich děl, mnohdy způsoby dnes neobvyklými. Rozhodně se na tom podílí především přední představitelé obrozenecké generace, Josef Dobrovský a Josef Jungmann, osobnosti preromantické obrozenecké generace.

Josef Dobrovský, představitel obrozenecké generace u nás, kněz, jezuita, filolog a historik, též zakladatel slavistiky psal skoro výlučně německy, ale jeho filologické práce se významným způsobem podílely na uchování českého jazyka. Patřil do první generace národních buditelů tak jako třeba J.Jungmann, V.Hanka, J. Kolár, F.L.Čelákovský, P.J.Šafařik, F.Palacký a dramatici J.K.Tyl spolu V.K.Klicperou. Jeho dílo "Zevrubná mluvnice česká" se stala základem spisovné češtiny. Do té doby okrajový český jazyk se stal plně uznávanou řečí. Pečlivě veden a vychováván se jazyk přenesl z let dospívání do let dospělosti.
V Jungmannově básnické a vědecké škole, v níž byly soustředěny skoro všechny současné vědecké a literární osobnosti /třeba F.Palacký,J.E.Purkyně, F.L.Čelákovský/ se její protagonista ujal zpracování Česko-německého slovníku, který se stal dalším významným krokem ve vzniku spisovné češtiny. Slovník obsahuje 120 000 hesel a je důkazem Jungmannovy neobyčejné pracovitosti i vzdělanosti, kde dále vedle prací jako "Historie literatury české" je nepřehlédnutelná překladatelská činnost z němčiny, francouzštiny a angličtiny /třeba autoři John Milton, Francois René de Chateaubriand a Johann Wolfgang Gothe/.
Jan Vilímek - Karel Havlíček Borovský.jpg Jan Vilímek - Božena Němcová.jpg
K.H.Borovský, B.Němcová

Buditelský program přenesli na pole politické K.H.Borovský a B.Němcová. Borovský zejména svou kritikou politického systéme kolem roku 1848 a Němcová tím, že ji zaujal utopistický socialista František Matouš Skácel a stala se členkou Českomoravského bratrstva.
Do české klasiky vstoupili v té době také představitelé romantismu K.H.Mácha, V.K.Klicpera, J.K.Tyl, K.J.Erben, K.Sabina i dnes už skoro neznámá jména jako J.J.Langer, J.V.Frič. B.Jablonský V.B.Nebeský, F.J.Rubeš a představitelé realismu, kteří reagovali na Bachův absolutismus, Slovanský sjezd v roce 1848 a ohlasy na pařížskou komunu.
Jan Vilímek - Karel Hynek Mácha.jpg Jan Vilímek - Josef Kajetán Tyl.jpg Jan Vilímek - Karel Jaromír Erben.jpg Karel Sabina
K.H.Mácha, J.K.Tyl, K.J.Erben, K.Sabina

Skupina literátů zvaná "Májovci" obdivovala český romantismus a z něj pak přední její osobnost, Karla Hynka Máchu. Jejich program stavěl na presentaci pravdivé skutečnosti, jejího studia v celé její šíři. Studium evropské literatury považovali za velmi důležité zejména při snaze vyrovnat českou literaturu na úroveň evropskou.
Portrét Vítězslava Hálka od Jana Vilímka Adolf Heyduk (kreslil Jan Vilímek) Karolina Svetla.jpg Jan Vilímek - Jan Neruda.jpg
V.Hálek A.Hayduk K.Světlá J.Neruda

S touto skupinou sympatizoval i J.Arbes a B.Němcová. A byli tu i "Ruchovci", soustředění kolem almanachu "Ruch", z nich pak především:

Jan Vilímek - Svatopluk Čech.jpg Jan Vilímek - Alois Jirásek.jpg
S.Čech V.B.Třebízský A.Jirásek

Další skupina literátů se vracela k vlastenectví a slovanské vzájemnosti s tím, že hledala náměty v českých dějinách, někdy i s úpravami dějin, aby vyzněly stanoveným cílům. Oblíbeným námětem byl venkov a jeho obyvatelé, především sedláci, které prezentovali jako předobraz českého národa.

Josef Václav Sládek na kresbě Jana Vilímka Jan Vilímek: Julius Zeyer (1883) Jaroslav Vrchlický
J.V.Sládek J.Zeyer J.Vrchlický

Českou literaturu na evropskou úroveň se snažili dostat právě J.V.Sládek, J.Vrchlický a J.Zeyer shromáždění kolem časopisu Lumír a tedy zvaní "Lumírovci". Tuto snahu podporovala skutečnost, že všichni tři část života, i když krátkou, prožili v zahraničí jako Sládek, který pobýval dva roky v USA, Zeyer cestoval po celé Evropě a Vrchlický působil jako tajemník a vychovatel v Itálii. A tak se není čemu divit, že především Sládek a Vrchlický se stali nejoblíbenějšími českými literáty, kdy třeba Vrchlický byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.
Myslím si že není pochyb o tom, že právě "Lumírovci" jsou i dnes v popředí zájmu o toto období skoro všech generací čtenářů. A jak by také ne, když zde najdeme verše jako:






Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.












Znám křišťálovou studánku, kde nehlubší je les,
tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes.
Tam ptáci chodí pít pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého , ty laně v noci jen.
Když usnou lesy hluboké a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka jsou plny zlatých hvězd.







3. Lyrika a epika uprostřed přírody.

Celá plejáda autorů 19.století, představených v této práci jejich portréty proto, abychom přiblížili na základě jejich vizáže dobu, ve které žili, skoro bez výjimky žila obklopena přírodou nebo ji navštěvovali ve chvílích, které věnovali odpočinku. Už na začátku 19.století kdy byl zaznamenán prudký rozvoj průmyslu, který pokračoval po celé století a přelil se i do století dvacátého byly zaznamenány snahy o ochranu přírody především z řad šlechty. Vznikají první chráněná území jako třeba Žofínský les na panství Nové Hrady nebo Hojná voda, které existují dodnes tak jako Boubínský prales. Ochrana přírody se dostává do pozornosti státních orgánů a postihy jsou vymáhány tzv. Prügelpatentem /Výpraskový patent 1854/.
Když jsem se začal zabývat myšlenkou, jak přiblížit vztah básníků a spisovatelů k přírodě v období romantismu a nezapomenout na dramatiky jako třeba J.K.Tyla nebo bratry Mrštíky, nebylo to jednoduché. A tak jsem vybral básníka, prozaika, dramatika a představitele májovců z druhé poloviny 19.století Vítězslava Hálka. Vedle Nerudy je označován za zakladatele moderní české poezie a tomu odpovídá i jeho dílo. Přesto, že se dožil pouhých 39 let je výčet těchto děl impozantní. Nahlédnout s ním do přírody bude zřejmě nejlépe tak, že otevřeme stránky jeho třídílné sbírky lyrických básní "V přírodě".
Ve vonné básni květomluvné luky,
ve světů nočních lesklém výronu
já čítám zákony všech zákonů,
jež vyšly z přírody pravěčné ruky.

A ptáků zpěvných zvukosnivé bědno,
motýla vznik, národů zániky
a lidstva ples i bolu výkřiky -
to zákonů těch písmo jenom jedno.

A hájů zášer, lunou prokmitavý,
šperk strání ve vod bystrém podletě,
šum, rozlitý po zemské planetě -
to zákonů těch výklad věčně pravý.

To jiná řeč, než zvůle země pánů;
to starší řeč, než v deskách s Sinaji,
víc božská, než co v chrámy vtěsnají,
a krásnější, než kletby Vatikánu.

To vzniku řeč, to tvůrčí ruka pilná,
to lásky řeč a srdce jímání,
to mluva nejsladšího žehnání -
to božská jen a v pravdě neomylná.


Jest doba poupátek a růží,
a rosy, doba slavíků,
tu každé kvítko má svou vůni
a ptáček na sta jazyků.


Matička příroda mi spala,
já u ní bděl a moc se trudil;
"Matičko, vstávej, už je jaro,
pojď mezi nás" - a já ji zbudil.



Jsou hříchy proti přírodě,
a člověk přec se ukonejší;
však kdo řeč matky urdousí,
ten snad již v světě nejbídnější.
Ten z duše všecko vyškubal,
co v kvítko může dospět tvarem,
praménky ucpal nejčistší
a v život ustlal suchopárem.
Tenť s pustou v duši krajinou -
pták nepřelítne jejím prahem,
a jenom vlk tam zaštěká,
kdy kat tam kráčí s bratrovrahem.
Tenť zvrhlý v srdce tlukotu,
krb znesvěcený svého domku -
činů se krásných nedočká
ni u sebe, ni u potomků.


4. Tečka s vykřičníkem.

Pokud si položíme otázku co lze z literárních klasiků 19.století považovat za cíl našich současných čtenářů, pak musíme určitě mluvit o současných čtenářských generacích. Nemusíme dlouho pátrat, řešení je nasnadě. Je to jednoznačně nejstarší generace, "odkojená" právě literáty 19.století, která je má ještě v živé paměti. Má s nimi spojeno svoje mládí, prožitky, které se v daleko větší míře podobaly životu, popisovanému v oněch lyrických i epických básních, románech a dramatech.Mladší generace už vyrůstaly z jiného "podhoubí", které pro ně připravil obrovský pokrok ve všech oblastech života 20.století a současný vývoj, který hraničí s proudem divoké řeky s nepředvídatelnými následky. A tak se ještě jednou vraťme na místa, která nám svými literárními pracemi zanechali naši spisovatelé a vychutnejme si požitek z ticha vod a strání.









Vyběhla bříza běličká
jak ze stáda ta kozička,
vyběhla z lesa na pokraj,
že prý už táhne jara báj.


















Zašum mi v ochlad jaré doubí,
a půdo měkni, mechem poseta,
co pták, to notuj z ňader hloubi -
kdo vchází k vám, jest každý poeta.
















Vítězslav Hájek kdysi řekl: "Co s přírodou je v neshodě, má smrti znak již na svém čele - a kletbu ve svém původě". Vepsal tečku za vyznáním svého vztahu k přírodě a hned vedle vložil vykřičník. /.!/

Kdo z čtenářů si pamatuje, že jsem si před napsáním závěrečné zprávy uvařil kávu, tak jej musím ujistit, že těch káv bylo nepočítaně. Ne snad proto, že by ta práce dala tolik práce, ale zlákala mě k dlouhé procházce po životech našich literátů 19.století a věřte, že to byla procházka sice dlouhá, ale nesmírně zajímavá. A až vám vyjde čas, uvařte si také kávu a klikejte po jejich stopách i vy.













Počet komentářů: 2

Kouzlo časů minulých: Hopsa, hejsa...

7. května 2012 v 7:24 | Old Boy |  ostatní

To se to v dětských letech za našich mladých časů hopsalo. V rozbitých botách, ze kterých čouhaly palce, v kraťasech, které měly alespoň jednu část "šráků" /šle/, s klackem v ruce a ráfkem ze starého jízdního kola, který se tím klackem pohánělo a neproběhnout se s ním alespoň jednou denně byly pod úroveň každého kluka. Fotbal se hrál s "puckou", což byla punčocha naplněná senem, vyráběli jsme všechno možné od lyží až po dřevěné káry, jedli chleba s vitelem a zapíjeli kávu s cikorkou. Chodili jsme na houby, pytlačili na potoce, kradli hrušky v sousedově zahradě, do školy chodili s břidlicovou tabulkou a kamínkem, což nám v první třídě pomohlo naučit se psát. A ve škole byla oslovská lavice, rákoska v rukách učitele a v hodinách klid jako v kostele. Odměnou za pořádný oběd jsme odváděli v rodině práce všeho druhu a za alotria sklízeli nejméně pár facek, ne-li výprask řemenem, když se nám podařilo třeba zapálit kupku slámy na poli. Přežili jsme a dorostli do doby, kdy už na silnici nejezdily jen povozy, tažené koňmi nebo kravami a auto se objevilo tak třikrát za den.
Čas nelze zastavit a hrnul před sebou nová a nová nebezpečí, která jsme ani netušili. Vnuci už si libovali v barevných postýlkách, natřených jedovatými barvami, stále ještě s textilními plenkami mezi nožkami a hráli si s plastovými hračkami. A pravnuci? Plenky už skoro jenom jednopoužitelné, které vrtají díru do rozpočtu rodičů a dopřávají bolesti hlavy likvidátorům odpadu. Začali chodit do školky, které zamořeny azbestem polykají statisíce, aby tato generace byla vystavena menšímu nebezpečí než ta předchozí. Už dnes se nenapijí z hadice nebo nedej pambu ze studánky a hasí žízeň dobrou vodou z novohradských hor, která regeneruje, nebo minerálkou s italským přízviskem. Sníst vytrženou mrkev ze záhonu bez omytí se rovná málem rozsudku smrti. Kdepak sladkosti, chleba s máslem, limonády se skutečným cukrem, to by byl přímý skok mezi tlouštíky.
No ano, děti se už tenkrát vozily v autech na zadním sedadle, ovšem pásy kde nic tu nic. Jen smích a postrkování. Existence dětských pojistek na zásuvkách, dveřích aut, baleních léků a chemických prostředků teprve čekaly na vynalezení. Helmy nenosili snad ani motorkáři, ne tak cyklistyčtí maniaci. Doma musely být dět inejpozději do tmy, málokdo se ptal kde byly a co dělaly a když přišly s odřeným kolenem, vyraženým mlíčňákem nebo dokonce roztrhanými kalhotami nebyl nikdo jiný vinen, než ony samy. Jedna limonáda stačila pro pět kamarádů, napili se všichni z jedné sklenice a všichni zůstali naživu. Neskutečné! Chyběla stovka televizních kanálů, počítač, počítačové hry, internet i mobilní telefon, ale byla spousta kamarádů, běhání po venku a potem nasáklá trička s her na louce nebo dětském hřišti. Za kamarády se jezdilo až třeba pár kilometrů, hrály se kuličky nebo fotbal na jednu bránu ať bylo sucho nebo po dešti bez trenéra a touhy rodičů, aby se jejich Patrik prokopal do první ligy a k tučnému kontu v bance. No a škola? Někteří byli dobří, jiní špatní, dobří postoupili, špatní si zopakovali. Žádná tragedie, nikdo nevěděl co je to dislexie, hyperaktivitu vyřešili spolužáci, chyběly problémy s koncentrací. Jak si kdo ustlal, tak si lehl a mohl si vybrat volnost, čas na hraní, úspěchy i prohry. Učil se žít.
Bylo to neuvěřitelné a pro dnešní maminky i tatínky nepochopitelné. Byli jsme šťastní tenkrát před sedmdesáti, padesáti i třiceti lety, nevěděli, co je nuda a přežili jsme .
Počet komentářů: 5

U3V: přihořívá

28. dubna 2012 v 15:43 | Old Boy |  ostatní
Před středeční přednáškou kroměřížské Univerzity třetího věku začalo neobvyklé hemžení mezi námi studenty. Není divu, přihořívá a brzy spadne klec. Termín odevdání disertační práce je už za čtrnáct dní a našli se i takoví, kteří ji už odevzdali . Než práce "sbalil" přednášející, šly z ruky do ruky a z výrazu tváře bylo možno vysledovat, jak se komu líbily. Já zůstal stranou. Už jsem něco napsal, ale chce to ještě celkovou úpravu a dobrý pocit, že jsem to "neodflákl".
A tak sedím a sleduji výklad o F.L.Čelákovském a když tak poslouchám detaily z jeho života, vracím se v myšlenkách do gymnazijních lavic před více než 60 lety. Spisovatel Čelákovský, tak jako ostatně mnozí jiní, třeba Mácha, nám tenkrát byli představeni s jiskrou v oku, s auerolou kolem hlavy a příkladným životem i dokonalým dílem. Z dnešního výkladu se v tomto obrazu objevily značné trhliny.
Z přemýšlení mě vytrhlo pobrukování přednášejícího, který interpretoval píseň, kterou zná snad každý Čech: "Když jsem já ty koně pásal, přišla na mne dřímota, dřímo-dřímo-dřímotinka, koně mi šli do žita."
Úsměvné. Toto písničku jsme zpívali v první třídě s ještě kapkou u nosu, ale trochu jinak. Místo "koně mi šli do žita" nám z hrdel plynulo "koně vešly do žita".
A ani text písničky se slovy "Pod našima okny teče vodička, napoj mně, má milá, mého koníčka. nechci, nenapojím, já se koně bojím, že jsem maličká" není totožný s tím, jak jsme jej tenkrát zpívali.
Proč o tom vedu řeč? No proto, že je to pro mě zajímavé a dovídám se, že Čelakovský byl horlivým sběratelem písní o čemž svědčí tři díly posbíraných písní. První díl je věnován Václavu Hankovi /pravděpodobný padělatel Rukopisu královeddvorského a zelenohorského/ a obsahuje české, moravské a slovenské písně. Ve druhém díle jsou ruské, srbské a lužické písně a ten třetí obsahuje ty písně, které se nevešly do předcházejících dvou dílů. A v jeho sbírkách se objevily i vaslašské písně, což mně obvzláště potěšilo.
Naslouchal jsem dál životní pouti Čelakovského. Pilně studoval v Českých Budějovicích, Písku, Praze a Linci. Závěrečné univerzitní zkoušky však nedokončil. Živil se jako vychovatel a překladatel, později zakotvil za pomoci F. Palackého u hraběte Kinského jako soukromý vychovatel. Půspbil i jako redaktor Pražských novin, kde zveřejnil nátlak ruského cara Nikolaje I. na Poláky a po stížnosti ruského vyslance ve Vídni byl zbaven místa redaktora i profesury na pražské univerzitě. Stáhl se opět k rodině Kinských, později profesoroval ve Vratislavi, kde působil osm let a pak se opět vrátil na pražskou univerzitu. Pestrá životní pouť a při tom psal a psal, lyriku /Smíšené básně/,epigramy/Padesátká z mé tobolky/, ale také Ohlas písní českých a Ohlas písní ruských. Byp pracovitý ažaž, ale v jeho soukromém životě se najdou mnohé "mouchy", které snižují jeho piedestál.
No a přišla řeč na Rukopis královedvorský a Rukopis zelenohorský a mohli jsme si prohlédnout kopii. Připomenut byl Toman a lesní panna, já si našel původní rukopis a okouzlil mě. Zkusím, co to udělá s vámi:

Wečer před swatým Janem Mluwí sestra s Tomanem:Kam pojedeš, bratře milý,W této pozdní na noc chwíli Na koníčku sedlaném,Čistě wyšperkowaném?
Do Podhájí k mysliwci Musím ke swé děwčici;Z nenadání nemám stání Zas mě čekej o switání. Dej, sestřičko, dej nowau Košiličku Kmentowau,Kamizolku růžowau."
"Jiskra padla pod koníčkem, Sestra wolá za bratříčkem: Slyš, Tománku, radu mau, Nedáwej se daubrawou: Objeď dolem k Swaté Hoře, Ať nemám po tobě hoře, Dej se raděj w zápolí, Ať mě srdce nebolí.
Nejel Toman daubrawau, Dal se cestičkau prawou; A w Podhájí u mysliwce Nowý domek jedna swíce, Hostí mnoho pospolu, Jizba plna howoru.
Smutkem Toman obklopen Patří s koně do oken: Děwče láskau jen rozplýwá, Na ženicha se usmíwá; Otec jedná námluwy, Matka hledí obsluhy, Jedli, pili, rozpráwěli, Dobrau wůli spolu měli, Žádný na to nic nedbal, Kůň že wenku zařehtal, A mládenec zawzdychal.
Panna jenom snaubená Najednou se zarděla; Swědomí ji předce tlačí, šeptá cosi sestře mladší. Sestřička od wečeře Wyšla rychle za dweře: "Na wěky se, Tomane, Milá s tabau rozstane, Jinému se dostane. Najezdil jsi se k nám dosti, Dnes tu máme bližší hosti, Hledej sobě jinde štěstí."
Toman koněm zatočil, W šíré pole poskočil, Zaťal zuby, smračil čelo, Kolem wšecko neweselo. Půlnoc byla, měsíc zašel, Sotwa jezdec cestu našel; Prudce hned, pak laudawě Ubíral se k daubrawě. "Všecky krásné hwězdičky Ze tmy jsau se rosypaly, Proč wy, moje mladé dni, We tmách jste se zasypaly!"
Jede, jede daubrawou, Les šumí mu nad hlawou, Wětřík chladný z noci fauká, Nad auwalem sowa hauká; Koník blýská očima, Koník stříhá ušima.
Cupy dupy z hauštiny Letí jelen w meytiny, Na jelínku podkasaná Sedí sobě Lesní panna; Šaty půl má zelené, Půl kadeřmi černěné, A ze swatojánkých braučků Swítí pásek na klobaučku.
Třikrát kolem jak střela W běhu koně objela, Pak Tomanowi po boku Wyrownáwá w plawném skoku:
Šwarný hochu, nazaufej, Bujným wětrům žalost dej,Jedna-li tě opustila, Nahradí to stokrát jiná. Šwarný hochu, nezaufej,
Bujným wětrům žalost dej!" To když sladce zpíwala, W oči se mu díwala Lesní panna na jelenu, Toman cítí w srdci změnu.
Jedau, jedau pospolu Měkkým mechem do dolu,Panna Tomanu po boku Wyrownáwá w plawném skoku:
Šwarný hochu, skloň se, skloň; Jenom dále se mnou hoň!" To kdy panna zpíwala,Za ruku ho ujala; Tomanowi rozkoš praudem Prolila se každým audem.
Jadau, jedau dál a dál Podlé řeky, podlé skal,
Panna Tomanu po boku Wyrownáwá w plawném skoku: "Šwarný hochu, můj jsi, můj! K mému bytu se mnau pluj; Swětla denního w mém domě Wěčně nezachce se tobě Šwarný hochu, můj jsi, můj -K mému bytu se mnau pluj!"
To kdy panna zpíwala, W ústa jezdce líbala, W náručí ho objala. Tomanowi srdce plesá, Uzdu pauští, s koně klesá Pod skalami prostřed lesa.
Slunce wyšlo nad horu, Skáče koník do dworu, Smutně hrabe podkowau, Řehce zpráwu nedobrou. Sestra k oknu přiskočila, A rukama zalomila: "Bratře můj, bratříčku můj! Kde skonal jsi žiwot swůj!"

Zavírám stránky a vracím se do posluchárny. Zajímavý je šot, natočený Českou televizí a vhodně dokresluje to, co jsme slyšeli. A tak se po mnoha letech přede mnou"zjevil" Čelákovský a ostatně i řada dalších zajímavých jmen z oné doby a já je mohl posudit očima, které prožily už hezkou řádku let a vidí dnešní i minulý svět korekcí dioptrií. A v tom je asi odměna za to, že jsem šlapal ty čtyři semestry v kolejích pro tento věk poněkud neobvyklých.
No nic. Musím dodělat tu disertační práci a přečíst nabídku na příští dva roky. V nabídce jsou dva cykly. Uvidíme.
Počet komentářů: 2

Kouzlo časů minulých: krokodýlí slzy

17. dubna 2012 v 9:01 | Old Boy |  ostatní
Koho by to napadlo zabývat se slzami zvířete, které ostatně u nas žije jen vyjímečně v zajetí a rčení má přenesený význam v tom smyslu, že krokodýlími slzami jsou označovány slzy neúpřimné, falešné.

Důkaz o tom si poslechněte v písni z repertoáru orchestru Gustava Broma, která vznikla v roce 1956.Tady je: http://www.youtube.com/watch?v=_DBL4hzKGRI.
Na obrázku je krokodýl nilský, ovšem jak vidíte rozhodně nevylezl z Nilu a ani okolí kaluže nesvědčí o tom, že jsem se zatoulal někam do Egypta. Fotku jsem našel na nějakém webu a téma krokodýl ve vzpomínkách. Vybavil se mně Gustav Brom jak jsem jej v té době znal a organizoval s ním jeho koncerty třeba na Vsetíně, kde jsem studoval průmyslovku. A nejen to. Před očima mně vyvstala vesnice Velký Karlov na Znojemsku poblíž Hrušovan nad Jev., kde jsem žil, pracoval a denně procházel místy, kde dnes stojí krokodýlí farma, v ní přes dvěstě krokodýlů a chystá se chov těchto zvířat zečtyřnásobit. Hádejte proč. Je to celkem jednoduché. Krokodýli se budou porážet, kůže se použijí na luxusní oděvy, kabelky a boty, krokodýlí maso budou dodávat do špičkových restaurací. Maso však lze použít pouze z první třetiny ocasu. A to mně připomělo oběd poblíž krokodýlí farmy na Kubě, na kterém si můžete se mnou pochutnat na http://admin.blog.cz/clanky/clanek/61720445.
V tomto případě mohou být krokodýlí slzy zcela upřímné. Tento druh krokodýlů se dožívá až 100 let, ovšem jatečná zralost je ani ne desetina této doby. Tak to je skutečně k pláči.
Na straně krokodýlů stojí stojí všechna ekologická občanská sdružení jako Greeenpeace, Děti země, Hnutí Duha a další. Nemají nic proti tomu, že na Velkém Karlově je možno turistickým návštěvníkům ukázat krokodýlí farmu/ návštěvy jsou možné už několik let/, budování turistického areálu však považují pouze za krycí manévr, kterým Agrofert Holding Andreje Babiše kryje zamýšlený cíl, chov jatečných krokodýlů. Konečné řešení se vleče už delší dobu a jen čas od času se objeví v televiži šot, který tuto problematiku připomíná.
Na Velkém Karlově je ovšem i největší bioplynová stanice ve střední a východní Evropě s výkonem 2,7 megawattu. Na 40 ha v okolí Velkého Karlova hodlá společnost vystavět agroturistický areál s dětským koutkem v přítomnosti hospodářských zvířat, turistickou jízdárnou, motýlím pavilonem, systémem rybníčků, restaurací s rozhlednou nebo i motokárovou dráhou. O tom se obyvatelům Velkého Karlova v roce 2000 ani nesnilo. Jde ovšem o to, zda sny se proměnily ve skutečnost, která nahradí šeď místa, kde lišky dávaly dobrou noc v "růžovou zahradu". Podle reakce obyvatel asi ne.
Třeba mě to letos vyjde a na Velký Karlov se podívám. Nebyl jsem tam už nejméně 30 let a musím si také ověřit, jestli to, co jsem tu dnes napsal, je pravda a ne jenom to, co jsem pochytal od známých a na internetu. A pokud vás vaše cestování zavede někde poblíž těchto míst neváhejte a zkontrolujte i vy, jestli jsem se nedopustil klamných informací. Asi by mně pak určitě tekly po tvářích krokodýlí slzy.
Počet komentářů: 2

Tak už to chodí: on a ona

16. dubna 2012 v 10:54 | Old Boy |  ostatní
Pondělí, venku prší, na teploměru devět stupňů, připálil jsem vajíčka na rendlíku a drcl do kávy, která se mně vylila na Reflex, bez kterého mně snídaně nechutná. Vyvětral jsem, mezitím posnídal a utřel z půl hrnku kavy na stole a v náladě pod psa jsem sedl k počítači. Za čtvrt hodiny jsem byl opět "svůj". A tak se s vámi podělím, třeba vás potkala také nějaká ranní "katastrofa".



"Pánové, nebuďte zlí na vaše ženy, příroda se o to s přibývajícími roky za vás postará sama."




"Vendo, budeš jíst tu polévku nebo ne? Jestli ne, dám do ni maso a odnesu ji našemu psovi."






Trosečník po deseti letech samoty na pustém ostrově vytáhl z moře ženu, která se zachránila ze ztroskotané lodi.
"Děkuji vám pane, mohu vám nabídnout pouze to, co jste už deset let neměl a tolik po tom toužil"
"Není možná" zaradoval se zachránce "vy jste donesla pivo?"



Pohoda, spokojenost, ale červíček myšlenky hlodá. Manželka najednou pustí manželovi ruku a uštědří mu pořádnou facku.
"Co blbneš! Za co?"
"Za čtyřicet let mizerného sexu, taťko."
Manžel se zamyslí, postaví se a facku jí vrátí.
"No neblbni, za co?" ptá se udiveně žena.
"A jak vlastně můžeš vědět co je to mizerný sex."

Manžel vklouzne do postele a šušká do ouška své ženě:
"Jsem bez trenýrek!"
"Ale nééé" diví se žena,"nech mně spát, zítra ti je vyperu,"

Žena: "Ahoj."
Muž: "No konečně, už jsem se nemohl dočkat."
Žena: "Ale já zas odjíždím."
Muž: "Proboha, to snad ne?"
Žena: " Myslel jsi na mne?"
Muž: "Na každém kroku, miláčku."
Žena: "A nebyl jsi mě nevěrný?"
Muž: "Blázníš?"
Žena: "Tak já tedy zůstanu."
Muž: "Nebo víš co? Přečti si ten náš dialog pozpátku
."

Manželé si prohlížejí hrad a dojdou až ke hradní studni. Průvodce informuje: "Ta studna je hluboká 50 metrů a říká se, že kdo do ní hodí minci a něco si přeje, tak se mu to splní." Manžel tam hodí korunu a manželka se nahne přes okraj, aby viděla dopad a přepadne dolů. Manžel se diví: "No ne, ono to opravdu funguje."











Příjemný den všem optimistům i škarohlídům. A těm tři navíc.

"Proboha, kolik ti je let?" vyhrkne vyjeveně.
"No přece tolik na kolik vypadám" zní odpověď.
"Nekecej, tolik let se žádná ženská nedožije."

Manžel, předčasný příchod domů a v posteli manželka s černochem:
"A je to tak" řve manžel vzteky "dlouho jsem tě podezříval z nevěry a prosím. Tady je to černé na bílém."

Rozhovor před spaním. Manželka se otočí k Pepoví a špulí rty:
"Už vím, co bych chtěla k narozeninám. Dotykový mobil."
Manžel: "A nemohlo by to být něco méně nákladného?"
Manželka /otráveně/: " Ale jo. Bodlo by, kdybys přestal chlastat."
Manžel /bezprostředně/: "A přeješ si k němu i nabíječku?"
Počet komentářů: 3

Expedice oksroN: světlý fjord

14. dubna 2012 v 8:29 | Old Boy |  cestování
Před časem se naše čtenářka Lydie přiznala, že při své cestě po Norsku navštívila i Lysefjorden/česky světlý fjord/ a moc se jí tam líbilo. Pravda, naši cestu z roku 2009 po tomto fjordu jsem popsal již v článku "Expedice oksroN: plavba po Lysefjordu, který je doprovázen 39 fotografiemi a uveden pod http://admin.blog.cz/clanky/clanek/48338233. Protože je to pilná a věrná čtenářka, vrátíme se tam ještě jednou. Proč ne. A pokud se chcete na fjord podívat ze světoznámé Preikenstolen /Kazatelny/, tak prosím: http://youtu.be/abh2vRIf6Hk.
Na tomto fjordu zapracoval ledovec v době ledové a mnohé jeho stěny jsou vysoké až 1000 m. Když nasednete na loď v Lysebotnu, můžete jet po fjordu buď pouze do Lauvviku nebo až do Stavangeru, velkého města na západním pobřeží Norska.To ovšem předpokládá příjezd do Lysebotnu po silnici od Tonstadu, kde jste mohli využít celou síť turistických tras i perlu Kjerag, o které bude ještě řeč. Při opačné cestě, pokud jste jeli po pobřeží a poblíž Stavangeru odbočili do Lauvviku, můžete jet lodí do Lysebotnu, pokochat se na Kjeragu a turistických stezkách a pokračovat třeba směrem na Oslo nebo se vrátit se do Stavangeru a jako další cíl vyznačit v mapě nebo nastavit v GPS Bergen. My to jeli před třemi lety právě tímto směrem a Stavanger jsme vlastně jenom projeli a na okraji přespali pod širákem. Ale abych nezapomněl.




Tak tohle je ten hojně navštěvovaný, zaklíněný balvan nad Lysefjordem, který se jmenuje Kjeragboltn a na něm si můžete vypít pohár adrenalinu až do dna. Nejlépe se k ní dostanete z Øygardstølen za dvě až tři hodiny a cesta dá skutečně zabrat, takže pozor na to.
Naše Expedice tuto zajímavost minula, protože nám nevyšel čas, který byl limitován jízdním řádem trajektu a tak jsme jej nechali bez návštěvy. Hydroelektrárny Lyse a Tjodan jsme viděli pouze při cestě lodí a když jsme se dočetli, že tyto dvě elektrárny dodávají proud pro cca 100 000 obyvatel, bylo nám jasné, proč je cena elektrické energie v Norsku tak nízká. Existence více než 500 hydroelektráren a výstavba dalších, především malých vodních elektráren tento trend jenom potvrzuje.











Napájení takové hydroelektrárny může být pěkně vysoko, mnohdy i kolem 1000m.











A jsme připraveni najet v Lysebotnu do trajektu a vydat se na plavbu dlouhou kolem 42 km směrem na Stavanger. Cestou se budeme rozhlížet, objevovat zajímavosti a abychom využili čas,budeme si povídat o Stavangeru.
Žije v něm bezmála 200 000 obyvatel a v řadě norských měst od největšího po nejmenší je na čtvrtem místě za Oslem, Bergenem a Trondheimem. Pyšní se přístavem, nejstarší katedrálou v Norsku, má mírné podnebí a deštník vzhledem k ročním 1200 mm srážek není třeba nosit stále u sebe. Zemědělci si libují, protože v okolí je vegetační období cca 220 dnů, nejdelší v Norsku. Sportovci a zejména fotbalisté jej znají díky fotbalovému klubu Viking F.K.,turisty překvapí jezero uprostřed města s názvem Breiavatnet a spousta zajímavostí v okolí.
Ekonomice dominuje skutečnost, že je zde světoznáme středisko těžby ropy a vše, co s tím souvisí.





Naše plavba po Lysfjordu byla klidná a v nádherném počasí. Slunce se neschovávalo za mraky, větřík chladil rozpálenou palubu, posezení mezi tím palubním nepořádkem, tiché bručení motoru a pohoda. Na trajektech jsme už za ty roky jako doma a tento jinak nevybočuje z řady. Vařili tu dobré kafé i koláčky byly dobré, ale chutnaly svoji cenou jako Sachrův dort přímo ve Vídni.













Čas plyne a po dobré svačině je právě ten správný čas k zamyšlení. Strmé a vysoké stěny fjordu nabízejí co chvíli nová a nová překvapení. Čas od času se objeví vpravo i vlevo místa, která už po staletí skýtají domov osadníkům, kteří nemají jiný možný způsob dopravy do svého příbytku, než lodí. Ti lidé tu stále žijí a starají se o své stádo ovcí a koz, o svůj člun, který je spojuje se světem a umožňuje nachytat ryby k večeři i k dlohodobému skladování na horší časy. Nenaříkají, že lékař, lékarna i nemocnice jsou od nich vzdáleny na mnoho kilometrů. Dovedou se o sebe postarat a nespoléhají se na to, že se jim stát postará o čím dál větší pohodlí. Žijí v přírodě a s přírodou. A proto při setkání s nimi cítíte, že tu jste sice vítáni, ale musíte tiše a opatrně našlapovat všude, kam vkročíte.





























Koncertní síň je nabitá a připravená předvést symfonii plnou kouzelných tónů, zvratů a mistrovského umění dirigenta.

To jsme se už viděli na vrcholech těchto monumentů. Výšlap tam nás čekal příští den a tak jsme pospíchali posléze z přístavu v Lauvviku na místo, které by nám poskytlo pořádný odpočinek, kuchyň s dobrým vybavením a postele se skutečnými nebesy. Protože v pronajaté chatě nebylo dost místa, dva z nás se pod skutečnými nebesy vyspali. A do růžova.
A tak skončil velmi vydařený výlet po Lysefjordu, na který jen tak nezapomeneme.
Počet komentářů: 1

U3V: trefa

10. dubna 2012 v 8:35 | Old Boy |  ostatní
Sedět na přednášce Univerzity 3.věku s podepřenou bradou a nevěřícným výrazem v očích, tak to se mně stalo právě před pár dny. Přednášející si povšiml článku na mém blogu a hned v úvodu této přednášky uvedl, že byl dvakrát pobaven, což mě potěšilo. Jistotu, zda jde o překvapení příjemné nebo naopak jsem získal až po jeho vyjádření.
Úkol jsem špatně pochopil, protože byl vyřčen spíše jako téma pro závěrečnou práci a když už, tak spisovatel Tomeček byl jistě v přírodě jako doma, bránil každý její kousek, ale mezi klasiky se jaksi ještě nedostal, ne tak do kanonu. A tak jsem zaznamenával pro mne důležitou část z toku slov, která plynula z úst přednášejícího a směřovala k tomu, co si skutečně s klasické literatury mohou lidé dnešní mladé generace přečíst. Procházka si všímala naučné stezky 19.století, na které jsme prošli kolem Čelakovského, Kollára, Šafaříka, Jungmanna a připoměli si obrozeneckou dobu. Začala se tenkrát probouzet naše víceméně agrární společnost bez národního uvědomění a krčila se v koutku, nazvaném teritoriální patriotismus. Vzájemným pojítkem bylo náboženství. Zastavili jsme na pár minut u Dobrovského a vyslechli jeho velký podíl především na rozkvětu českého jazyka díky jeho práci na gramatice. A pokud považujeme souznění národ a jazyk za základ pro identitu národa, pak má Dobrovský pro ni prvořadý význam.
Do hledáčku se dostalo osvícenství, jeho význam, potvrzený i Národopisnou výstavou v Praze roku 1898 a jeho postavení v kontextu s vládnoucími osobnostmi Marií Terezií, Josefem II a Leopoldem II. Spousta zajímavých informací, které z paměti buď vyprchaly nebo v ní zůstal pouhý stín.
Na závěr jsme se podívali na film o Josefu Dobrovském z cyklu České televize "72 jmen historie české" a já při jedné zmínce začal tušit, kdo že z klasických spisovatelů by mohl patřit mezi ty, ke kterým se vzhahuje téma naší budoucí práce. A tak jsem si později našel jednu z jeho básní, uložené ve sbírce "V přírodě."


Matička příroda mi spala,
já u ní bděl a moc se trudil;
"Matičko, vstávej, už je jaro,
pojď mezi nás" - a já ji zbudil.




Matička promnula si oči,
a s ní prohlédli v mladém háji,
pak vstala, rozhledla se v úsměv,
a na zemi hned jako v ráji.



A vše se hnulo, pospíchalo,
tu bylo řečí, doptávání,
vše bylo čisté a tak hladké,
jak na slavnost a k uvítání.




Matička chodí, opravuje,
tu chce mít květ, tu stráň si zdobí,
tu volá ptáky v list a křoví,
tu do potůčku písně drobí.




Pak seje modro hor i nebes,
pak šumnou zeleň do všech dolů,
pak béře ruku mou a praví :
"Pojď hochu, užijme to spolu."


Svitla mě naděje a myslím, že to bude trefa. Stočtyřicet let staré lyrické verše mně myslím dávají za pravdu.




Počet komentářů: 2

Na doraz.

9. dubna 2012 v 15:20 | Old Boy |  ostatní

Tak co. Už jste doma z pomlázky? Možná to nebylo tak kruté jako ve dvaceti, ale tradice je tradice a pokud jste ji poctivě sloužili, mohli jste se domů vrátit s přítelkyní.





Tato nemá sice tak upravený účes, je však určitě sexy. Ale vodit si ji domů?


















Já bych sázel na přítele a rovnou intelektuála. Vidíte ten přemýšlivý výraz ve tváři, neformální účes, oblečení a fotogenický obličej? Pokud jste přinesli domů právě tohoto, říkejme mu John, tak než usnete, může vám povyprávět o zkušenostech ze světa zvířat.






Vzájemné vztahy ve světě zvířat někdy přesahují všechny meze. Kam až se to kotě až dostalo. To je neuvěřitelné.












Z obrázku vyplývá, proč se název slepice často používá v hanlivém slova smyslu. Ovšem v současnosti jsou v kurzu. A tak farmář svou ženu příliš nepotěší, když jí řekne, že dvě z jejich slepic už neponesou.
"Jó?" diví se žena, "a jak to víš?"
Před chvílí jsem je přejel traktorem."








Posezení slepic u televizoru a právě plynoucí program připomíná v mnohém i současnost v našich domácnostech. A na obrazovce grilují a grilují....











No a vidíte. Taky vypadá jako po "tahu", ale směje se i když se napil pouze slané mořské vody. Vypadá však jako pivní skaut po dvanácti dvanáctkách.










O kousek dál je velký zájem ne o tu paní, ale o banány, které drží v rukou. Zajímavý by byl snímek, který by zachycoval situaci po vhození alespoň jednoho banánu mezi opičky.












Není to ošklivé káčátko, právě naopak. A koťatku se tolik, tolik líbí, že mu to dává najevo.
















Tady je to káčátko uprostřed své rodiny. Matka je disciplinovaně vede po přechodu strážník dává přednost.














Že by si slon dokázal sám postavit hnízdo, to jsem ovšem dosud neslyšel. Možná že mu sedla na hřbet straka a zanechala po sobě nějaké geny.



















Co je moc, to je moc. Ačkoliv v dnešní době?













Tak jméno takovétoto zvířete je mezi lidmi zneužíváno k různým vtípkům. Třeba:

Pan Novák sedí v tramvaji a přes ruku čte sousedovi noviny. Ten
se na něj podívá a s úsměvem praví: "Paroháči!"
Pan Novák přijde domů a hned mezi dveřmi sděluje manželce, co se mu přihodilo.
"Asi si tě s někým spletl" uklidňuje jej manželka.
Shodou okolností příští den pan Novák opět sedí vedle téhož chlapíka. Ten se na něj opovržlivě podívá a bleptne: "Paroháči ukecanej!"








A je po tahu. Klidně odpočívejte a pokud se vám bude zdát i o andulce, rozhodně jí příležitostně zhotovte níže uložené krmítko.







Počet komentářů: 2

Hlavolam: kde, kdo a co - řešení.

8. dubna 2012 v 6:15 | Old Boy

Hledání kde to bylo, kdo byl hlavní postavou a co se vlastně konalo, nebylo podle odpovědí až tak jednoduché. Ovšem brzy a zcela vyčerpávajícím způsobem odpovědi stylizoval Paolo v komentáři ze dne 2.4.:

Jde o Mexico City, ve kterém se v roce 1968 konaly OH, na kterých získala ČSSR celkově 7. místo ziskem 7 zlatých medailí a z nich 4 Věra Čáslavská, která se na závěr vdávala ve zmíněné katedrále za Josefa Odložila. Zbylé 3 zlaté získali Duchková ve skocích do vody, Rezková ve skoku do výšky a střelec Kůrka ve střelbě z malorážky vleže. Na OH byl rovněž vytvořen fantastický světový rekord ve skoku dalekém a to 890cm, které skočil Beamon z USA. Za zmínku také stojí flop, styl ve skoku do výšky, se kterým přišel skokan USA Fosbury.
A abych přiblížil tuto událost, vkládám ještě stručný osud Věry Čáslavské, jak jej popisuje internet:
Barokní katedrála a náměstí Zócalo praskaly ve švech. Noviny psaly o účasti padesáti, dokonce sto tisíc lidí. Mexičané šíleli, vdávala se jejich "bohyně Vera", miss olympiády.
Nevěsta v běloskvoucí róbě protkávané zlatem ani ženich netušili, že půjde skoro o život. Původně měli dohodnutou kapličku v olympijské vesnici, davům pak nestačila ani katedrála. Potřebovali stráže, aby se dostali k oltáři. Projít chrámem se nedalo, museli přes zadní vchod do sakristie. Novináři, fotografové, v tlačenici nevěstě zmizela i korunka.
Olympionici svalovci kolem nás utvořili kruh, abychom aspoň mohli vyslechnout zkrácený obřadní akt, popisovala V. Čáslavská. Slavný pár oddával tehdejší velvyslanec v Mexiku Karel Hanuš.
Manželství ale krachovalo a po 19 letech skončilo rozvodem. Čáslavská už zůstala sama, Odložil se podruhé oženil a měl další dvě děti. V roce 1993 tragicky zemřel v nedožitých 55 letech. Čáslavská se po roce 1989 vrátila do veřejného života a šest let byla uznávanou předsedkyní Československého a Českého olympijského výboru. Po událostech kolem rodinné tragédie se stáhla a uzavřela do soukromí.
Pro Mexiko 1968 byla Věra Čáslavská hrdinkou.

A i v současnosti je naši sportovkyni 20. století vidět. Zrovna nedávno přivítala v Praze ve spolupráci s česko - japonskou společností skupinu 26 japonských dětí z oblastí, postižených loňskou tsunami, na relaxačním pobytu.
Přidat komentář

Kam dál